Jak snížit náklady na polovinu a jak krize pomůže gig economy

Michala Gregorová, Miton

Michala Gregorová

24. 5. 2020
Podcast
naše firmy

Co dělat, když vám ze dne na den zmizí celý byznys? Na to jsme se ptali Jarmily Kowolowské a Karla Maříka, zakladatelů Grasonu. Ten se změnil z platformy, která propojovala restaurace s personálem, na univerzální místo, kde najdete práci nebo pracovníky napříč obory. Urychlí krize rozmach tzv. gig economy (flexibilní práce), kdy si budeme výdělek skládat z několika úvazků? I o tom byla řeč. Poslechněte si rozhovor nebo si přečtěte jeho přepis.

Zakladatelé Grasonu

 

Přepis rozhovoru: Grason byla před dvěma měsíci platforma, která propojovala restaurace s personálem. Pak se restaurace ze dne na den zavřely. Co je Grason teď?
Jarmila: V podstatě to samé, jen to slovo restaurace z toho můžeme škrtnout. Už nejsme omezeni jenom na gastronomii, ale propojujeme lidi z různých oborů se zaměstnavateli z různých oborů. 

Než se restaurace zavřeli, v jaké jste byli formě?
Jarmila: Měli jsme pěkně našlápnuto. Naše jméno už bylo docela známé. Když jsme někam přišli a řekli jsme, že jsme z Grasonu, v restauračním byznysu už to něco znamenalo. A postupně jsme expandovali. Pořád byla naší doménou Praha, ale postupně se nám dařilo rozjíždět Brno a v začátcích jsme byli také v Bratislavě. 

Můžete říct, na kolika procentech třeba únorových tržeb teď jste, po všech těch změnách? 
Jarmila: Jsme teď na nějakých [dozvíte se v podcastu].

Co si myslíte, že bude za rok? Vrátíte se k restauračnímu byznysu?
Karel: Plánujeme zůstat platformou, která zprostředkovává práci napříč různými odvětvími. V tom, co nám současná krize umožnila, bychom určitě chtěli zůstat i nadále. Naše dlouhodobá vize je, že se z Grasonu stane alternativa k personálním agenturám. Firmy si budou moct nacházet lidi napřímo bez prostředníka. 
Jarmila: Gastronomii nechceme opustit. Pořád tu vidíme velikou příležitost, protože mobilita pracovní síly v tomto oboru je veliká, asi větší než v jakémkoliv jiném.

Vy říkáte, že spousta lidí bude v budoucnu pracovat hodně flexibilně a že si třeba i každý týden vyberou práci podle toho, kde je zrovna nejlepší hodinovka nebo kam to mají nejblíž. Kolik procent lidí v budoucnu může pracovat tímto způsobem?
Jarmila: Hodně. A ne vždy to bude jejich vlastní volba. My v naší databázi vidíme zhruba [dozvíte se v podcastu] procent lidí, kteří se nechtějí nikde vázat a někde trvale pracovat. A tento, řekněme, kočovný způsob práce jim vyhovuje. Pochopně my je a priori přitahujeme, takže v populaci obecně to bude řádově míň. 
Nevíme teď, jak rychle se ekonomika začne zvedat. Do toho můžou přijít další opatření, další vlny koronaviru. Takže každý bude muset byznys nastavit tak, aby byl flexibilní. Aby dokázal růst, když existuje poptávka, ale stejně tak se zmenšovat a snižovat náklady v momentě, kdy není. Tím pádem budou i firmy tlačené do toho, aby si personál skládaly z mnohem větší části z kratších úvazků. Budou si hlídat, aby měly přesně tolik lidí, kolik v ten daný čas potřebují. Pro lidi to bude znamenat, že budou svůj úvazek skládat z několika pracovních poměrů. 
Karel: Celosvětově vidíme, jak je gig ekonomy (“flexibilní práce”) na vzrůstu. Lidé se budou muset postarat sami o sebe. Už se nebudou spoléhat na svého jediného zaměstnavatele, takže budou ochotni sdílet různé pracovní úvazky a tímto způsobem nejistotu ohledně ztráty zaměstnání balancovat tím, že si budou práci skládat ze tří, čtyř různých jobů. 

Takže potenciální krize hodně nahrává tomu, že se tahle změna urychlí.
Jarmila: Určitě ano. Skládání úvazků má své nevýhody, ale má to i svou stabilitu, kterou Karel zmiňoval. Když mám příjem z více zdrojů, tak když jeden zdroj vypadne, nezhroutím se.

Když si vezmete množinu lidí, kteří budou využívat Grason nebo jinou platformu, která jim umožní přeskakování mezi úvazky, myslíte si, že většina z téhle množiny bude mít full time job a budou si to doplňovat jako přivýdělek anebo že to opravdu bude tak, že většina to bude mít poskládané z více menších úvazků?
Jarmila: Myslím, že většina lidí pořád bude mít poloviční úvazek nebo tříčtvrteční úvazek. Ten budou doplňovat další prací, to bude majorita. Zaměstnavatelé se nezmění ze dne na den. Změna bude vyžadovat nějaký čas a ti, kteří to budou takhle skládat, budou v menšině.

Myslíte si, že současná legislativa téhle změně nahrává, nebo ji brzdí?
Jarmila: Ono se to ukázalo hned na začátku krize, že když bylo najednou možné nabírat lidi bez vstupní lékařské prohlídky, tak to samo o sobě zaměstnání strašně usnadnilo. Pořád tam jsou ale z našeho pohledu zcela nesmyslné administrativní bariéry. Takže ano, legislativa tomu musí jít taky trošku naproti.

Zákoník práce není úplně vzor flexibility.
Jarmila: Přesně tak. Dohody o provedení práce nějakou flexibilitu umožňují, ale narážíme tady na různé výklady úřadu práce o tom, co lze a co už je za hranou. Hodně by pomohlo sjednocení pohledů jednotlivých úřadů, trošku větší digitalizace a lehké rozvolnění. Žádná revoluce není potřeba. Stačilo by, kdyby se všechny úřady práce přiklonily k volnějšímu výkladu zákona. 

Pojďme se teď vrátit do chvíle, kdy se zavřely restaurace. Co byla první věc, kterou jste udělali?
Jarmila: Okamžitě jsme vyrazili po dvou kolejích. Jedna kolej byla snižování nákladů - u nás interně. Druhá kolej bylo hledání nových odvětví a nových zákazníků. 
Co se týče nákladů, tak i díky tomu, že já jsem spíš pesimista, jsem opravdu s ničím nečekala. Museli jsme se rozloučit s několika lidmi, to jsme udělali okamžitě. Hned jsme začali řešit také nájem našich kanceláří a poprosili jsme i tým, aby se každý za svoji oblast podíval, kde se dá ušetřit. A nešli jsme jen po velkých položkách. Časem jsme to dokázali projít všechno a snížili jsme třeba i náklady na Gmail.

O kolik jste snížili náklady? 
Jarmila: O polovinu. 
A současně, v podstatě okamžitě během toho prvního víkendu, jsme začali shánět nové klienty. Viděli jsme, kde ten boom nastával. Všechny potravinářské řetězce byly přehlcené. To bylo první, s tím jsme vzali všechny drogerie a co na to navazovalo. K tomu e-commerce. Začali jsme klienty masově oslovovat. Hodně lidí v naší databázi má ověřený potravinářský průkaz,což nikdo jiný na trhu neměl - to nám hodně otevřelo dveře.

Pomohl vám nouzový stav se rozhoupat a vykročit mimo gastronomii díky tomu, že jste najednou neměli na výběr?
Jarmila: Zcela jasně ano. My jsme se o tom dlouho bavili, a tohle nás donutilo je udělat. Otevřelo nám to dveře. To je taky velmi důležitý, my bychom to za normálních okolností nedomluvili. Takže to není jenom naše nerozhodnost, i ty okolnosti tomu byly velmi příznivé.

Od nápadu na Grason po minimální produkt to trvalo 4 měsíce a teď všechny změny trvaly v řádu týdnů. Jste spokojení se svojí rychlostí?
Jarmila: Rozhodně jsem. Hlavně u naší prvotní reakce, protože okno té příležitosti nebylo zas tak velké. To byly dny. A na to my jsme dokázali zareagovat. 
Stejně tak jsme opravdu rychle zareagovali po nákladové stránce, kterou jsem zmiňovala. Čímž jsme si zase koupili víc času do budoucnosti. I co se týče naší propozice, zásadně jsme zdigitalizovali platformu Grasonu. Ještě nám pár kroků chybí, ale do měsíce to bude absolutně samoobslužné místo, a to jak na straně personálu, tak na straně firem. 
To je obrovský posun i směrem ke geografické expanzi. Původně jsme byli závislí na tom, že jsme dělali osobní pohovory. Museli jsme, i s ohledem na to, v jakém stavu byl pracovní trh, ale teď se ta situace mění. Na trh se uvolňují desítky tisíc lidí a kvalita kandidátů bude mnohem lepší. Musíme to samozřejmě balancovat, takže jsme o hodně rozšířili profily grasonů na platformě, aby si zaměstnavatelé i bez našeho síta dokázali dobře vybrat a byli spokojení.

Co jste udělat měli a neudělali? Nebo co se udělalo zbytečně?
Jarmila: Myslím, že ještě nevíme. Nevíme, jak to v tom novém hávu bude vypadat. Jestli všechna ta rozhodnutí byla ta správná, to ukáže čas. Na druhou stranu si nemyslím, že jsme udělali něco úplně špatně. 

Když jsi mluvila o nové době, která pravděpodobně nastane, říkala jsi, že bude potřeba rychle růst v období, kdy bude poptávka vysoká, a stejně tak se i hodně umenšit v okamžiku, poptávka spadne. To je něco, s čím se musíme všichni naučit lépe pracovat. Jaká konkrétní opatření v Grasonu děláte, abyste tohle zvládli? 
Jarmila: U nás se to vlastně projevuje tím, že platformu jsme udělali absolutně samoobslužnou. Dnes jsme o tom hovořili a já jsem lidem říkala, že všechno co vyžaduje jejich manuální vstup, musíme zrušit. 

Co vás na téhle době baví? 
Jarmila: Nás ta situace hodně zmobilizovala. Přepnuli jsme na rytmus, který byl celkem impozantní. To tempo určitě není udržitelné, ale je fajn to zažít. Hodně jsem byla pyšná i na tým. Když jsem zmiňovala snižování nákladů, mnozí lidé přišli sami a říkali, musíme jednat, sami vnímali urgenci té situace a navrhovali úsporná opatření. Včetně toho, že si sníží plat. Byla tam obrovská vzájemná podpora, což bylo moc příjemný.
Karel: Mě baví ten adrenalin. Je to opravdu horská dráha a člověk neví, co bude zítra a co bude pozítří a nesmí být paralyzovaný, nesmí se bát zkoušet. Máte myšlenku - zanalyzujte ji, udělejte to, a buďto to ve firmě zůstane a funguje to anebo se to nechytí a nebudete to dál používat. Ale je to opravdu o tom, zkoušet a hledat cesty. Hledání nových cest musí přicházet rychle, to je něco, co mě hodně bavilo, i když to bylo hodně stresující.

Podepisuje se tohle tempo a stres na vašem zdraví, ať už fyzickém nebo duševním?
Karel: Já úplně nevím, jestli na našem s Jarmilou, ale určitě chci zmínit, že díky našim partnerům, kteří nás podrželi. Prostředí, které nám doma vytvořili, bylo strašně motivující a určitě jim za to patří velký dík. Máme u nich teď dluh, který budeme ještě dlouho splácet.

Vypadáte, že jste hrozně v pohodě. Napadlo vás v tu chvíli, kdy se zavřely hospody, že to může být pro Grason konec?
Jarmila: To nás napadlo. Když jsem poprvé slyšela, že by restaurace mohly zavřít, tak jsem si říkala, že to je tak černý scénář, že není ani praktické o něm přemýšlet. A za pár dnů se to stalo. Nějaká paralýza tam nastala, ale opravdu to bylo jen pár minut, než jsme se vzepřeli a pustili se do toho znova. 

Máte radu pro někoho, jehož byznys se dostane do podobné situace?
Jarmila: Já jsem v radách opatrná. Každá firma je v jiné situaci, ne každý má stejnou možnost se s tím poprat a přežít to, nehledě na to, jak je dobrý. Nemám moc ráda to tvrzení, že teď se ukážou skvělé firmy a ty průměrné, je to mnohem složitější. 
Ale myslím, že opravdu důležité je dělat rozhodnutí rychle. Nepřemýšlet moc dlouho, protože člověk stejně zjistí, že neví, takže mu nezbyde nic jiného než rychle jednat a pak se podle situace rozhodovat dál. Netrpět přílišným pesimismem, ale ani přílišným optimismem, a reagovat rychle.
Karel: Člověk musí bojovat, nesmí to vzdát, a pokud by náhodou měl ten boj prohrát, tak s vědomím, že pro to udělal všechno a vyzkoušel všechny možné cesty, které šly. Hledat příležitosti.

Co si ještě poslechnout

Přehrajete také na:

Sdílet článek

Mohlo by vás zajímat